Dalekohled umístěný v gravitačním ohnisku Slunce může použít Slunce jako zvětšovací čočku. Zaostřování začíná ve vzdálenosti 550 AU, ale k odstranění rušení z Corony je potřeba vzdálenost 700 nebo 1000 AU a zaostření se rozprostírá prakticky neomezeně. Zde je několik snímků od Dr. Maccona, který propagoval tuto myšlenku, kterou nazývá FOCAL: http://www.spaceroutes.com/astrocon/AstroconVTalks/Maccone-AstroconV.pdf

Mám v úmyslu se zeptat na technické řešení a proveditelnost takového projektu v programu Space Exploration SE. Tady se spíše ptám na vědeckou hodnotu a výzvy.

POINT: K zvětšení by došlo pouze v přesném směru Slunce. Ale protože se pohybuje Slunce a objekty v pozadí se zvětšují, předpokládám, že pozorované cíle se budou neustále měnit. Bylo by vůbec možné dát dalekohledu trajektorii, která ho drží namířeného například na Alpha Centauri? Nebylo by po většinu času nic ve správném směru, protože čára mezi dalekohledem a Sluncem se šíří vesmírem, nebo by vždy byla v dohledu nějaká hvězda nebo galaxie? Stejně jako CMB, pokud nic jiného.

ZISK: Na výše uvedených diapozitivech vypočítal Maccone očekávaný zisk na infračervené vlnové délky na 114 dB. Kolikrát to znamená „zvětšení“? Nemyslím si, že rozumím jednotkám zde, dostávám směšně velké množství. Dá se to vysvětlit trochu intuitivně? Byla by FOKÁLNÍ mise jedinečnou revolucí v astronomii, nebo by bylo možné podobných výsledků dosáhnout postavením interferometru s meziplanetárními základními liniemi zde blíže ke Slunci? Jak se srovnává vědecká hodnota gravitační čočky s hodnotou široké základní linie? Jsou dobré pro různé úkoly?

NARUŠENÍ: Mohly by být čočkové signály rekonstruovány díky naší znalosti Slunce a měření aktivity koróny? Pokud by směřovaly k centrální části Mléčné dráhy, nevycházely by signály z více objektů najednou, některé mnohem dále než jiné? Měly by gravitační čočky Slunce větší problémy se zkreslením než mezigalaktické gravitační čočky, o kterých dnes víme? shluk jako čočka?